Jak nám bylo hej

Zápis započat 15.1. a dokončen o měsíc později :)

Než začnete číst tyto řádky, tak zapněte zvuk na počítači a pusťte si nahlas tuto píseň pro dokreslení atmosféry:

Právě se vracíme z Great Ocean Road, kam jsme se vypravili včera v poledne jen co jsme vyzvedli Claudine z letiště. A bylo to opravdu great. Náš jediný cíl bylo dostat se do večera do Apollo Bay, kde jsme si zamluvili postýlky v Surfside hostelu.

Prohlédněte si maapu našeho výletu:
http://maps.google.com/maps?f=d&source=s_d&saddr=melbourne&daddr=appolo+bay+to:phillip+island&geocode=FRUAv_0dYfajCCkr3gUlyELWajEnlxuczK1Yiw%3B%3BFQZVtP0d8hSpCCkvWa2Fu-zVajF-BFfL_2_NPQ&hl=cs&mra=ls&doflg=ptm&sll=-38.539573,145.568848&sspn=1.5683,3.532104&ie=UTF8&ll=-38.013476,145.305176&spn=1.579702,3.532104&t=h&z=8


Před Great Ocean Road je pobřeží, které se považuje za kolébku surfování v Austrálii. Na jedné pláži jsme našli tři nápisy, které by si měl každý surfař vrýt do hlavy:
Respect the Ocean - Respektovat oceán
Respect the Nature - Respektovat přírodu
Respekt the Others - Respektovat ostatní
My jsme však nesurfovali, ale také jsme respektovali a zároveň brali, co nám příroda a ostatní nabízelo. Nebylo toho málo.
Great Oceean Road je podle průvodců nejkrásnější projížďkou po australském pobřeží. začíná v přímořském letovisku Torquay, odkud se vine podél útesového pobřeží Shipwreck Coas v délce asi 240 km do velrybářského přístavu Warrnabool. Silnice byla postavena na památku vojáků, kteří bojovali v první světové válce. Výstavba byla zahájen v roce 1018 a dokončena v roce 1932.
Abych vám přiblížila, jak cesta po Great Ocean Road vypadala, tak si představte to nejkrásnější místo, co znáte, přidejte sluníčko, moře, skály, písek a skvělé lidi kolem. Při pohledu z okýnek jsme vyjmenovali všechny pozitivní slova, co nás napadli a jelikož v autě sedí dva Amíci, tak lze ve zkratce říct, že to bylo Awsome.
Hostel byl velice roztomilý. Kulečníkový stůl a houpací síť patří k mým nejoblíbenějším vybavením hostelu. (Pro ty, co ho znají – recepčního tam dělal pán, který byl kopií Dana Adama, akoráte byl o několik desetiletí starší a z Mexika). V hostelu jsme se seznámili s Mattem z Izraele, který vyrazil s námi ven. Nejprve jsme si zatancovali u auta na naší oblíbenou písničku (pokud jste následovali instrukce, tak ji právě posloucháte), a pak se mi podařilo všechny přemluvit, abychom šli na atrakci v Lunaparku, juchááá, svezli jsme se na Kamikadze, která nás otočila hlavou dólů, takže jsem na několik momentů byla stejným směrem, jako jste vy v Čechách. Nicméně, toto nás pěkně nakoplo. Se „Sister“ jsme si šli dát pizzu, která se jmenovala The Lot, a pak jsme šli za ostatními do hospody. S Jocelyn jsme po hodině začali tancovat na živou hudbu, která tam hrála a kompletně jsme roztancovali lokál. Řeknu vám, sranda neskutečná. Ráno jsme se chystali vzbudit v půl deváté....hahahaha. Probudila jsem se ve třičtvrtě na deset a snažila jsem se všechny probudit, abychom stihli check-out do desíti. Jako ostřílená recepční nemám ráda lidi, kteří tento limit přehtahují. Nakonec se nám povedlo vyhrabat se a po tom, co jsme se rychle nasnídali jsme v půl dvanácte drandili. Moc moc jsme si přáli vidět Koaly a víte co? Viděli jsme je. Jsou roztomilé, člověk by je nejraději muchlal v náručí a úplně nejraději by si je vzal domů.
A pokud Road Trip, tak nesmí chybět hudba z Jízdy. Celé naše international auto si pobrukovali při: Mám jednu ruku dlouhou, Tramtárie (ta je podle mě nejlepší: http://www.youtube.com/watch?v=6nK5FJTlVr0&feature=related), Chtěl bych se jmenovat Jan a dalších songů.
Stopli jsme na několika vyhlídkách a pomalu se blížili k Dvanácti Apoštolům. Tento nejznámější bod z celého pobřeží jedna kocovinou omámená angličanka v hostelu okomentovala: "Vždyť je to jenom dvanáct šutrů v moři." Jako, měla pravdu, ale rozhodně jsou pěkně položené :)). Sice jsme málem odletěli do Tazmánie, protože foukal neskutečný vichr, ale prostě tyyyyjo. Paráda. Jak Jocelyn poznamenala: Až přijedu domů a budu lidem řikat, jaký to bylo, tak řeknu: "It blew me up." Což by se dalo přeložit jako: "Byla jsem z toho unešená." A to jsme byli doslova. Chi.

Ještě se vrátím k tomu, co jsme dělali předešlé dny. Blbli jsme a užívali si volna. Terka a Šimon jsou výborní hostitelé . Pětihvězdičkový hotel hadr. V Melbourne jsme navštívili:

St Kildu - jedinou městskou pláž Melbourne. Je to však spíš party místo, než cokoliv jiného. Viděli jsme tam spoustu Kitů....to bych chtěla jednou zkusit. Jojo.
Brunswic street - klasická cool čtvrť, kde najdete spoustu hustých lidí, obchodů a kaváren (něco jako Newtown v Sydney, Camden town v Londýně, nebo Žižkov v Praze.
Flinders Street Railway Station, katedrálu sv. Pavla
Pobřeží řeky Yarra
Federation Square, kde se scházely davy, aby sledovali Australia Open na obří obrazovce
Royal Botanic Garden
Queen Victoria Market
a další místa

Vyfotili jsme dohromady dvěstě padesát osm tisíc fotek.
Melbourne má šílenou dopravu. (pravdivý song, ve kterém se zpívá o přeplněné tramvaji na St Kilda beach - což jsme přesně zažili: http://www.youtube.com/watch?v=uwFEysvlra0).
Sydney je v tomto směru jednička, ale odráží se to na vysokých cenách za dopravu.
Co tady chybí je moře, ale zas mají výbornou architekturu, kavárničky, restaurace a kulturní život. Nejraději bych prošla všechna muzea. Aj. Nedá se stihnout vše.

Co jsme však stihli v pátek 15.1. bylo jedinečné. Ráno jsme vyrazili na Phillip island. S Jocelyn jsme se utrhli ze řetěžu, dali jsme si energetický nápoj, který se jmenuje příznačně Mother (každý někdy potřebuje svoji Mother), který nás nastartoval na celý den a že bylo na co. Po tom, co jsme dorazili na ostrov a navštívili místí centrum, oznámil Neal, O´Neil, že by nás rád vzal na Grand Prix dráhu (http://www.phillipislandcircuit.com.au/).
Zamluvil místa, a tak jsme se stali prvními návštěvníky, kteří na dráhy vjeli s autem z půjčovny.
Neal byl v sedmém nebi, Terka se bála a Jocelyn dokumentovala. Byl to skvělý zážitek. Doprovázelo nás závodní auto, v kterém seděl závodník v uniformě a komentoval na speciální frekvenci, jaká zákruta nás to čeká.
Po silném adrenalinovém zážitku nás čekalo malé uvolnění. Vydali jsme se podívat na vyhlídku na Seal Rocks a posléze na Pinguin parade. Než se vyrojili tučňáci, kteří se na tomto místě pravidelně vrací z večerního lovu, tak nám společnost dělali rackové. To vám jsou ptáci ještě oprsklejší než holubi. Už se mi jednou stalo, že jeden klovnul do meatpie, když jsem ho držela v ruce. Neilovi teď jeden klovl do hot dogu....který následně upadl a byl nepoužitelný. Počkali jsme si půl hodinky a tučňáci zahájili svou batolící show. Po malých i větších skupinách se začali objevovat černé skvrnky, které se pak pomalým krokem kolíbali směrem k nám, aby našli své mláďata, která nedaleko kvíkala hlady a mohli jim do krtku vyzvrátit nějakou tu dobrotu, kterou našli. (ano četli jste správně vyzvrátit – tak to totiž tučňáci dělají....nenakupují do igelitek, nešpiní příbory, ale jedou na ostro.....)

Naplnění zážitky jsme se vrátili do Melbourne, následující den jsme se vydali na Great Ocear Road, o které jsem psala. V neděli na nás v Melbourne čekalo skvělé barbeque a v pondělí jsme si znovu prošli Melbourne. Jak už jsem několikrát zmiňovala, tento týden byl pro mě po třech měsících dřiny a potu rájem. Užila jsem si ho nesmírně a to především díky společnosti, kterou jsem na něm měla. Děkuju.