Mám pocit, jakoby se ve mně něco zlomilo

… a nebyla to jenom kost. Mám najednou pocit, že je spousta věcí jednodušší, vše se daří a barvy jsou jasnější. A Yeon Ju, moje korejská kamarádka, mi říkala: U nás doma máme takové přísloví: Lidé po nehodě mají štěstí. Něco na tom bude. Nejen, že jsem čirou náhodou našla práci, kde se cítím konečně, po všech těch útrapných, vydřidušných pracech, v bezpečí, ale navíc netrpím neustálým strachem, co když mě vyhodí. Naopak, neustále mě učí něčemu novému a dávají mi tak najevo, že mi věří. Do práce chodím od pondělí do pátku ve stejný den, a tak prožívám každodenní ránní rituály nestíhání. Dnes jsem si pořídila hrníček na kafe do vlaku, abych ušetřila drahocenný čas, který snídaně zabírá. Když vystoupím na Wynyardu, hledám nejbližší zelenou, rychle mažu po Hunter street, a pak do leva (teď si nemůžu vzpomenout na jméno té ulice) – tam mě většinou zdraví poslíček, který čeká před hotelem – jeho pokynutí hlavou beru jako tradiční přivítání do nového dne.
Harry, který vede kavárnu, je cca 50 letý týpek a slovo týpek se k němu hodí. Neustále vtipkuje a především stejně jako jeho žena, má moc dobré a neopotřebované srdce. Také, když jsem mu řekla, že se stěhuju do Newtonu, tak reagoval, jak se k němu hodí. Spousta starších lidí by řeklo: „Newtown? To je divné místo.“ kdežto on řekl: „To je skvělé, kdybych byl mladý, tak bydlím určítě tam.“

A já jsem také ráda, že tu můžu být. Na zimu je to podle mě nejlepší místo v Sydney. Na pláže už je zima a není nic lepšího, než se procházet po kavárnách, antikrvariátech a užívat si barev podzimu a Newtownu. On je totiž jaksi barevný taky. Je to i těmi lidmi, kteří se tu pohybují. Jsou různí,jiní, originální, obyčejně neobyčejní i neobyčejně obyčejní. Nešetří na barvách na oblečení ani na vlasech, omítky jsou tu a tam ozdobené graffity v pravém slova smyslu, žádné nesmyslné klikyháky. Stejně jako má Melbourne Brunswic street, Londýn Camden Town, Sydney má Newtown.

Ovšem nejlepší na tom je, že mám to štěstí bydlet s Janou, se kterou jsme si z minima zařídily tak krásný pokoj, až jsme z toho obě překvapené a šťastné. Nejradši bych vás všechny pozvala. Navíc tu s námi bydlí dva pohodoví kluci, oba mají vlastní pokoj. V dolním patře bydlí Němec, gay, student herectví. Rád si prozpěvuje, cvičí a tancuje v obýváku před televizí. V horním patře přebývá Francouz, student designu. První společná večeře, kde jsme servírovali sekanou, se vyvedla a je prostě paráda, jak jsme se tu takhle všichni sešli. Tento týden nás čekají německé šnitzly.

Další velkou zprávou je, že jsem dnes byla poprvé ve škole. Začínám obecným kurzem angličtiny na jeden týden (to jen abych si prodloužila víza) a za tři týdny osmitýdenním kurzem, který by mi měl získat certifikát TESOL. Nemá to nic společného s Teslou. To je certifikát pro učitele angličtiny. Teď už jen najít druhou práci a je je to.