Za prvé bych chtěla zablogovat, jak jsem sama sebe vyděsila a překvapila zároveň. Dnes jsem v sobě měla takové pnutí, divný svíravý pocit z pár věcí, ale nechtěla jsem, aby mi vlezli pod kůži, a tak mi mozek poslal podivný rozkaz: "Chce se ti běhat." Poprvé za celý svůj život jsem šla domů s cílem, že si nasadím tepláky, tenisky, zapnu mp3 a vyběhnu funět do ulice. Dokázala jsem to! A nebylo to vůbec špatné.
Za druhé: pozastavení nad tím, jak tu zase mají něco jinak. Před pár dny jsem si doma nahlas říkala...za pár týdnů začne fakt zima (ale to už jsem spala pod spacákem a peřinou a bála se, pod čím se budu ještě lisovat). Na to mi Janča odvětila: "No, počkej, dyk ta už je. Oni to tu mají nějak jinak. Začíná prvního v měsíci." A taky že jo. Tím pádem se všechno mění. Měla jsem za to, že pokud odletím v ten svůj výjimečně podezřelý den (11.9. 2010), tak můžu být spokojená, že jsem zažila všechna čtyři australská roční období a dost. Ale ono, ne. Bude to totiž: Jaro, léto, podzim, zima .... a jaro.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Uh, uh a zaznamenala jsi teda vůbec tu zimu? U nás teď pár dní svítí slunce, ale jinak je tu krutý podzim i přes to léto, co je v kalendáři...
OdpovědětVymazatTaky mám občas chuť jít běhat ale obyčejně ji v 99% úspěšně zažehnávám...ono jít běhat v Liberci je děs - než člověk najde nějakou přírodu tak je v horách a může si to funět zpátky domů.. ale když si idylicky představím měkký plážový písek pod nohama a otevřený prostor před sebou... to se moje mysl rozeběhne... a já jdu radši do bazénu... kdyby to tu všechno nebylo tak artificial... hum... asi už přestanu filosofovat, nebo si tu ještě založím vlastní blog..
měj se krásně a těším se na další tvůj kousek živožití :)