Dnes jsem poprvé poznala, jaké to je být v uzavřené skupině v rasové menšině. Tedy jediná. Ve škole.
Vzpomínám si matně na výřez z knihy Hráčský instinkt od Juli Zeh: "Připradal jsem si jako Evropan mezi samými Japonci, který nakonec zjistí, že se jedná o Korejce."
Je nás ve třídě 9. Já, Thajka a Korejci. Ale jsou hrozně hodní a otevření a náplň kurzu je lákavá. Zítra mám poprvé zkusit pracovat v druhé části kafíčka. Neuvěřitelné se stává skutečností. Budu sestavovat sendviče. Tak to, abych si umyla ruce.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj Lucko,
OdpovědětVymazatprávě jsem dočetl tvůj blog. Je to moc pěkné počtení na poli tvého působení v zemi co nám protinoží :)
Ať se ti dál vše daří!